Andělčin zápisník...

Nedávno jsem paničku přistihla, jak stojí před zrcadlem a pořád se otáčí, kouká na sebe, mračí se a pak prohlásila, že má někde špek a achjo že by měla zase začít cvičit. Nechápu, že nemá toho cvičení dost, vždyť pořád říká, jak s ní nacvičuju? A šla to říct pánečkovi. Páneček sledoval fotbal a proto nesledoval paničku. Tak si stoupla před televizi a to si jí konečně všiml a řekl, že má tlusté sklo. Panička si z toho vzala co se jí hodilo - to my holky tak občas děláme- a odešla uražená. Vyrazily jsme spolu na procházku. Ale tentokrát jsme místo chůze běžely. No konečně pořádné tempo. Většinou se táhnem jak šneci, a to mě teda neba.

Panička s pánečkem mají doma v garáži - to je místnost, kde máme pelíšky a proto se tam auto už nevejde a musí spávat venku-  ze stropu pověšeného jakéhosi oběšence, říkají tomu boxovací pytel. Oba je prostě baví mlácení do toho oběšence, no nechápu proč to radši nerozkoušou nebo ještě líp, proč mě o to nepožádají, to já bych s radostí provedla. Panička občas v garáži pustí -  prý muziku -  mně to přijde jako kravál a jdu radši ven. Napřed různě poskakuje a máchá kolem sebe rukama, nohama, kýve hlavou jako oslík, to mě baví ji pozorovat. Pak si vezme takové lano se dvěma dřívky na koncích a hopsá. To mě zaujme ještě víc a jdu blíž a snažím se lano chytit. Občas se mi to povede a panička zavřískne, zakopne o to a až chytí balanc, začne chytat mě a prý ať to pustím. Tak se chvíli přetahujeme, pak mi panička řekne "dej" a to končí sranda, musím poslechnout a vyplivnout to. Panička mi místo lana nabídne balonek, ale já nejsem nějaká taková úplatná - balonek pustím paničce na nohy a jdu si lehnout poblíž. Pak si dá panička na ruce takové velikánské rukavice a hopsá kolem oběšence, bouchá do něho a funí. Nevím proč tak strašně zbytečně plýtvá energií!?!  Místo aby si jako já lehla pěkně na sluníčko. Co chvíli se jdu za paničkou podívat, zkontrolovat ji, jestli ji to pořád baví a jak ona o mně neví, tak o mě zakopne a lekne se, pak mě začne vyhánět ven a těmi rukavicemi mě pleská po hrudníku a já po nich naoplátku chňapám a tak se honíme po dvoře. Občas chytnu paničku za ruku, tak zaječí, moc nás to obě baví!

Onehdy už mě nebavilo paničku při cvičení povzbuzovat a tak jsem si šla po svém. Mám na zahradě plno práce, naposled to byla velká suchá větev z ostružiny, kterou páneček uřezal a dal na ohniště. Tak jsem větev odtáhla k jezírku a bylo ji třeba celou opracovat, docela fuška, až jsem z toho usnula. Probudily mě zvuky z garáže, tak jsem se šla podívat a jak jsem se přibližovala, slyšela jsem paničku tak divně funět, dostala jsem o ni strach. Vtrhla jsem do garáže až se vrata otřásla a uviděla jsem paničku jak leží na zemi na jakési podložce a podivně se svíjí a funí. Přiběhla jsem k ní a začala ji olizovat, napřed ruku a pak hlavu. Sedla jsem si k ní a plakala, co se to paničce stalo. Tu na mě panička naprosto normálně promluvila, řekla "dvacet" a pak hned "Béja, co je"  a pohladila mě. To mi spadl kámen ze srdíčka, nic jí není! Tak jsem se o ni bála! Od té doby už ji samu při cvičení nenechávám a ona mi za to dala novou přezdívku: "trenérka".