Jdi na obsah Jdi na menu
 


jak jsem s paničkou marodila

11. 3. 2009

Jednoho dne, páneček říká "krásného dne", se panička ráno probudila a nemohla mluvit. Tak si teď uvědomuju, proč páneček říkal, že to byl krásný den, když pršelo tak moc, že ani mně se nechtělo z pelíšku. Hm, tak tomu nerozumím. Panička se plížila domem v županu a šeptala. Když mi chtěla vynadat za to, že jsem chytla kocoura za nohu, vypadalo to tak, že v ní písklo a vypoulila na mě oči. Páneček byl v dobrém rozmaru, tancoval kolem paničky a prý ať si s ním povídá a co novýho a tak a pořád se na ni uculoval. Panička po něm vždy jen šlehla pohledem a míchala čaj. Seděla jsem u ní, celá nedočkavá, protože když je na stole hrnek s čajem, vždycky se tam dřív nebo později objeví i něco dobrého k jídlu a já vím, že na mě panička taky nezapomene. Takový chleba s máslem a s medem, mňam! No nepohrdnu ani rohlíkem se sýrem nebo bílým jogurtem.

Panička nejen že nemohla mluvit, ona nemohla ani polykat a tak se nekonal ani rohlík, ani chleba ani nic. Už jsem nevěděla, jak bych na sebe upozornila. Sedla jsem si vzorně jako v příručce "Jak vycvičit psa" - normálně se takovým blbostem směju a sabotuju jakýkoliv pokus o výcvik, ale dnes jsem si sedla, pak lehla, pak jsem poplakávala ..nic. No copak kvůli tomu, že panička nebude snídat, budu já hlady nebo co? Páneček vydal povel, že by panička měla k doktorovi a že by si měla lehnout. Panička protestovala. Já teda k doktorovi chodím ráda. Pan doktor je kamarád, vždycky mě poškrábe za uchem, nakonec dostanu pamlsek a ještě mě obdivuje jaká jsem hezká  a to já jako správná ženská můžu. Pak panička přece jen odjela. Sotva jsem si chvilku zdřímla a byla zpátky. Při vstupní kontrole - to já vždycky, jak panička nebo páneček přijedou, je celé očichám ze všech stran abych věděla, kde se mi toulali a co tam dělali- jsem zjistila, že panička je cítit stejně, jako když zahájí generální uklid koupelny.

Panička si lehla do postele a pustila si televizi. Okamžitě k ní přišel ten vtěrka Omar a začal vrnět. Panička ho hladila a on úplně chrochtal blahem, jak trapné. Kdyby se tak věnovala mně, tak to je něco jiného, ale ten kocour mě štve! Netrvalo dlouho a naběhl i Lojza s Týnou a to už jsem byla pěkně vytočená! Tak ty umňoukanci do poslele můžou a já tu budu jako ležet na zemi? Jak jsem tak ležela, tak jsem se protáhla...a jednu nohu nechala na posteli. Dobrý, prošlo to. Za chvilku jsem zívla a natáhla i druhou nohu......a pak jsem tam hupla celá a lehla jsem si. Tééda, to je dobrý pelíšek, měkounký, teplounký, tady se mi líbí! Panička mě zmerčila a asi mi chtěla vynadat, co tam dělám, ale já jsem zavřela oči a jakože spím....no a když nemohla mluvit, tak jsem ji ani neslyšela...panička se rozesmála a pohladila mě a prý ať tam s ní teda zůstanu. To jsem chtěla slyšet! Dívala jsem se s paničkou na filmy, ona mě při tom škrabkala za ouškem. Občas se jí stalo, že usnula a přestala mě hladit, tak jsem zvedla hlavu a trochu zamručela, aby se neflákala! A jakých dobrot jsme mlsaly! Občas jsem musela jít zkontrolovat, jak to vypadá venku, ale pak už jsem se vrátila zpátky za paničkou do postele. Zcela samozřejmě jsem ji pojala za svůj pelíšek a tak jsem nenápadně ty kočičí otravy vyštípala a měla jsem paničku jen pro sebe.  Když to odpoledne uviděl páneček, zůstal stát a nevěřícně kroutil hlavou a vydával zvuky jako "co to co tam ..to snad není možný". No ale pak se chtěl jít taky dívat na film a on si snad myslel, že mu uhnu! Několikrát mi řekl, ať uhnu, já jsem dělala, že spím, to je moje osvědčená fligna! A abych ho trochu poškádlila, roztáhla jsem se ještě víc, dělala jsem, že se protahuju. Pak mi panička řekla: Béjo, pozor! a tak jsem teda slezla, abych si to s ní nerozházela, ale hned v zápětí jsem do postele vlezla druhou stranou. Proti tomu nemohli mít žádné protesty, ne? Jestli nevíte, stejně jako to dlouho nevěděl páneček, co je "Béjo", tak to je zkrácený tvar od "beruško", tak mi může říkat jen panička.

A tak jsme si s paničkou užívaly pár dnů lenošení v posteli, až se uzdravila. Připisuji si na tom velký podíl, protože jsem ji udržovala v dobrém psychickém stavu, aby se nenudila. Když byla smutná, ukázala jsem jí jeden z mých vtipných kousků - začala jsem si honit ocásek. Hahá, jaký ocásek, když žádný nemám! Toto mé představení probíhá tak, že se točím v kroužku a brblu, až se zamotám do vlastních nohou a spadnu na bok. Nebo třeba paničce seberu pásek k županu a lítám s ním po domě a pohazuju s ním ve vzduchu. Toto většinou vyhecuje paničku k tomu, že běhá za mnou a snaží se mě chytit. Pak mělo ještě velký uspěch moje další číslo: čorla jsem v koupelně toaletní papír a rozmotala ho po zemi. Pak jsem ho začala žvýkat. Vzhledem k tomu, že páneček nechal všude udělat podlahové topení, rozžvýkaný papír se dobře "přichytil". Panička pak po mně uklízela a ztvrdlý papír odrýpávala špachlí. Nevím proč u toho nadávala, že ten čokl už nesmí do domu....a koho tím vlastně myslela???

Dneska už je paničce docela líp, dokonce šla se mnou i na zahradu a házela balonek. Jednou jsem jí ho donesla, pak podruhé, no ale snad si nemyslí, že jí ho budu nosit pořád? Když ho chce mít, tak ho nemá zahazovat! Došly jsme až na moje místo na zahradě a to se panička nestačila divit, co tam všechno našla! Já mám totiž takový oblíbený plácek, kam si nosím poklady co najdu nebo prostě někde vyštrachám a seberu. Naposledy jsem našla hadru na utírání země i s kbelíkem, tak hadru jsem roztrhala a kbelík rozkousala. Pak jsem našla kus jakési hadice, to se taky dobře kousalo. Pak jsem našla nějaký kartáč - to trochu šimralo, ale taky jsem ho pořádně poladila. Paniččiny boty, ty byly mňam, pravá kůže. A takové topůrko od sekyrky nebo násada na koště mi taky neodolá. Sem tam najdu noviny, tak si je tam taky donesu a "přečtu"....a pak si tam tak ležím a kochám se svými poklady.

Panička objevila můj poslední kousek - dokonale okousaná jabloň - zůstalo z ní jen torzo. Zavolala si mě. Šla jsem k ní, ale nijak jsem se nehnala, bylo mi jasné, co bude. Tak jsem k ní došla, ale aby si nemyslela, že se přetrhnu, vypadalo to, že spíš mám cestu jejím směrem, než že bych poslechla. Pak našla mnou "ostříhané" i okrasné keře a úplně v tranzu byla, když objevila i ostatní okousané ovocné stromy tak do výšky 1,5metru. Taky že mi to dalo zabrat, musela jsem vždycky vyskočit a v letu se zahryznout do nějaké větve! Panička nadávala, pak se rozkašlala a šla domů. A víte, co mi provedla? Normálně přede mnou zavřela dveře a já jsem nemohla do postele! Tak jsem seděla před dveřma, plakala a plakala a čekala, až panička vyměkne. Bylo to dřív, než jsem doufala! Panička mě pustila domů a sedla si na gauč. Přišla jsem k ní a začala si ji udobřovat. Nemluvila se mnou totiž. Tak jsem si k ní sedla a dělala psí oči. Nic, tvrdá jako skála. Tak jsem jí na koleno položila tlapku a znovu udělala psí oči. Zase nic, teda ta má nervy! Znovu jsem jí položila tlapku na koleno, psí oči  a u toho jsem zaplakala, aby věděla, jak strašně trpím tím, že si mě nevšímá. Dobrý, to už zabralo! Usmála se na mě a podrbala mě za ouškem! Mám vyhráno, vše odpuštěno a jsme zase kámošky! Panička to dobře ví, že já jsem její nejlepší přítelkyně. Však jí to páneček taky řekl. Když si mě odváželi od maminky, páneček ještě v autě paničce říkal: tak to sis pořídila nejvěrnější kamarádku, uvidíš. A měl pravdu a platí to dodnes. Myslíte, že bych se s ní jinak otravovala a 5 dnů byla zavřená doma a ležela s ní v posteli? Ale protože je to moje milovaná panička, tak pro ni všechno!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář