Jdi na obsah Jdi na menu
 


jak jsem vytunila jezírko

5. 2. 2009

Začnu trochu zeširoka: když si mě páníčci přivlekli domů jako malé štěndo, byla zima. To, že je na zahradě nějaká louže s vodou jsem si všimla, dalo se z ní pít. Postupně, jak se oteplovalo, z louže začaly růst kytičky a panička se radovala, jaké máme krásné jezírko. Radovala se z toho skoro víc než ze mě a trávila u něho čím dál víc času, což mě prudilo a uráželo - nějaká kaluž je snad přednější než já?!? Pořád dosypávala kamínky, sázela nějaké rostlinky, krmila rybičky.... a na mě prostě kašlala. Navíc se mi to jejich "jezírko" moc nelíbilo, kytky mi vadily ve výhledu k sousedům. Zase se se mnou nikdo neporadil. Můj architektonický záměr zahrady se naprosto neslučuje s tím, co panička a páníček pořád vymýšlí a dělají. Na co tam třeba máme okrasné keře, no? Rostou úplně zbytečně a zavazí mi, když si povídám se sousedkami. Vím víc věcí než panička, protože na zahradě trávím celý den a nic mi neunikne. Sousedka zleva okopává často záhony. Tak si sednu k plotu a povídáme si. Přitom sedím na nějaké kytce a panička pak nadává, že je po kytce. Tak proč ji tam sází, když mi tam nepasuje? Kdyby se se mnou aspoň jednou poradila. Ale to né!  Sousedka zprava mě má taky ráda. Jak mě uvidí, zavolá a já se přivrtím k plotu a ona mě pohladí. Kazí mi to Daisyna, které to kamarádění nesedí a tak vždycky přiběhne, mě kousne do zadku a zažene domů a sousedku přes plot seřve. Asi se bojí, že by mě ukradli. Panička ale na to vždycky řekne, že by mě brzo vrátili, neboť jsem prý hrozně otravná.

Určitě pochopíte, že u plotu, kde ráda sedávám, protože si za ním hrají děti a ty já mám ráda, tam nepotřebuju žádný hloupý keř. Vůbec mě nezajímá, že na jaře krásně kvete. No, mým přičiněním už nepokvete. Panička měla nějaké snahy vysadit tam keře nové, zkusila to dvakrát. Dokonce keříky obehnala plůtkem. Brala jsem to jako pokus nachystat mi zábavu a celý plůtek jsem rozkousala na cimprcampr. Tak. Další pokusy nenásledovaly, panička zažila rozumu a vzdala to, aby prý další rostlinky zbytečně nezařvaly. Teda řvát kytku jsem ještě neslyšela. Ale panička je kouzelnice, ta umí rozeřvát i krabici! No, to máme doma v obýváku (to je místnost, kde mám svou kožešinku na ležení) takovou  černou krabici, panička nebo páneček se jí dotkne a ona začne mluvit a hrát! No ale víte, co mi provedla dál, když vzdala keře? Na plot nainstalovali s pánečkem takovou zelenou hadru, přes kterou jsem na děti špatně viděla. Tak jsem hadru roztrhala. Když foukal vítr, bylo to moc pěkné, cáry hadry vlály ve větru, u toho jsem seděla já, na obloze se honily mraky....scéna jako z filmu. 

No ale k tomu jezírku! Jednoho letního dne, panička pořád poskakovala kolem jezírka, mě si nevšímala, pořád se dívala a přemýšlela a pak tam zasadila další kytku. No úplně se zbláznila, bylo to na místě, kde já sedávám a pozoruju rybičky. Kytka mi tam nepasovala ani náhodou! Tak až panička odešla, kytku jsem z vody vytáhla. Za chvíli panička došla, uviděla kytku a zavolala si mě. Prý že su potvora! Kytku zasadila na totéž místo a zase šla. Tak jsem kytku zase z vody vytáhla a aby panička pochopila, že to myslím vážně, tak jsem ji rozkousala i s květináčem.  To ji docela naštvalo, přestala si mě všímat uplně (napřed mi vynadala). Tak jsem tak přemýšlela, jak může vědět, že jsem to udělala já?

Další den donesla novou kytku, ale nemlich tu samou jak byla ta, co jsem zlikvidovala. A navíc ji zase tak špatně zasadila. To už mě teda docela naštvalo, protože nejen, že se mě nezeptala, jestli mi tam kytka nevadí, ale navíc se se mnou od onoho incidentu vůbec nebavila, ani pohledem o mě nezavadila! Tak jsem vytahala z vody úplně všechny kytky, co v jezírku rostly. Byla to docela dřina, některé byly už vzrostlé, kořeny měly hluboko prorostlé pod kameny, ale zvládla jsem to, ufff! Když večer přijeli páníčči domů, nevěřili svým očím! Páneček stál a řekl: no to vám vlastně nemůžu říct, to nebylo slušné slovo a to já neříkám. Panička si mě zavolala a já přišla s hrdě vztyčenou hlavou, z tlamky mi trčely zbytky trav a na hlavě jsem měla kus vodní řasy. Panička nevěděla, jestli se má smát nebo brečet nad tou zkázou nebo mi vynadat. Nakonec došlo na všechno. Napřed mi teda vyčinila. Dozvěděla jsem se, jaká jsem hrozná bestie, jak mě má ráda a co já jí všechno provádím a že ji trápím, že jsem můra  a sviňucha obecná, pak brečela, když zjistila, že jsem polámala i její pýchu - vodní kosatce, modrý a žlutý, které krásně kvetly. Pak brečela znovu, když našla po zahradě rozházené vodní kaly a blatouchy. Pak přišel páneček a panička ho uklidňovala, že ale lekníny zůstaly ve vodě a těm že jsem neublížila. Pak se oba uklidnili, posbírali po zahradě rostlinky, protřídili je a radovali se z toho, že kořeny jim zůstaly a můžou je zasadit zpátky. Sázeli, je teda fakt, že většinu rostlin museli ostříhat, protože byly polámané. Ležela jsem opodál o dělala, že mě vůbec nezajímají a že se s nima nebudu už asi nikdy bavit za to všechno, jak mi vynadali. Dokonce mě chytli za kůži za krkem a zatřásli se mnou! Se mnou to otřáslo, naštvala jsem se ještě víc!

A tak jsem v noci - na důkaz toho, že to myslím vážně- všechny kytičky z vody vytahala a pečlivě rozžvýkala i s kořeny. Tentokrát se vytahovaly líp, jak byly čerstvě zasazené, šlo to jak po másle. Opravdu jsem si dala záležet, aby jediný kořínek nezůstal vcelku. Pak mě napadl další dobrý nápad: roznosila jsem drobnější kameny po zahradě - páneček se z toho za pár dnů hrozně radoval, když mu kameny otupily sekačku na trávu. Nakonec jsem vlezla do vody a rozhrabala drobné oblázky, ty, které tam panička tak pečlivě dosypávala a aranžovala. To aby ji už nenapadaly takové věci, že se bude raději hrabat v jezírku než si se mnou hrát! Tááák, to byla fuška! Usnula jsem uprostřed zahrady vyčerpáním po dobře vykonané práci. Spala jsem tak tvrdě, že jsem ani neslyšela pánečky, jak ráno vyšli na zahradu. Kupodivu to už ani moc nekomentovali. Sedli do aut a odjeli. Od té doby mám jezírko na koupání. Pánečci se shodli na tom, že nemá cenu sázet nové rostlinky, aspoň do té doby než prý dostanu rozum.  Takže na pár let mám koupaliště jistý. Třeba se se mnou příště raději předem poradí:-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář